Rouskový pyl je předchůdcem pergy. Napřed si ho krátce popíšeme. Pyl je samčí pohlavní buňka rostliny, takové rostlinné sperma. Obsahuje hlavně bílkoviny, ale také tuky, enzymy, vitamíny a minerální látky. Pro včely nejlepší jsou pyly lísky a jívy, mají až přes 40% obsahu využitelných bílkovin. Nejméně využitelný je pyl z jehličnanů. Včelky jej sbírají do košíčků na třetím-posledním páru nožiček, tyto košíčky se jmenují rousky. Květový pyl bývá velmi často zmiňován jako silný alergen. Avšak pyl, získaný ze včelstva, tedy rouskový pyl nebo perga, je pro alergiky relativně bezpečný. Třicetkrát alergicky nebezpečnější je pyl volně poletující v ovzduší.
Bez pylu by včelstvo nemohlo existovat. Uvedu krátký příklad. Když bude člověk jíst pouze maso, po určité době zemře. Stejné je to i u včeliček. Potřebují nejen med, ale i pyl, je to jejich včelí chléb. Směsí pylu a medu (krmná kaše) krmí včely své potomstvo. Ze směsi medu a pylu vzniká také včelí mateří kašička, kterou je celoživotně krmena včelí královna a prví tři dny všechny larvy ve včelím úlu.
Každý pyl vzniká rozkvetením rostliny. Potom je včelkami sesbírán do rousků a přinesen do úlu. Tam jej včely pěchují a udusávají do buňky ve včelím plástu. Při tom ho zvlhčují svými slinami a medem. Nakonec buňku uzavřou velmi tenoučkou vrstvičkou včelího vosku a nechají fermentovat. No a tím se nám rouskový pyl přeměnil na pergu. Zde by bylo asi správné podotknout, jaký je rozdíl mezi těmito pyly. Rouskový pyl včely téměř nekonzumují, protože je pro ně velmi těžce stravitelný. Pylová zrna jsou totiž chráněna velmi pevnými obaly (slupkami), které se naruší až fermentací. Téměř nestravitelný je bez úprav rouskový pyl i pro člověka. Pylové zrno se ale dá narušit namočením do vody s citronovou šťávou, do vody z kysaného zelí, také to dokáže houba kombucha. Například ruská apiterapeutická škola léčbu rouskovým pylem vůbec nezmiňuje, vše tam léčí pouze pergou.
Na sběr rouskového pylu jsme si vymysleli pylochyt. Je to krabička, která se upevňuje před česno úlu. Včely, když chtějí s pylem domů, musí prolézt mřížkou, která má otvory velikosti přesně na průchod včelího tělíčka. Při prolézání mřížkou ze včelích rousků nasbíraný pyl oddělí a spadne do nádobky pod mřížkou. Včelka si řekne, to jsem blázen, a letí znovu pro další pyl. Ale nebojte se o ni. Zase takový blázen není. Když se jí to stane potřetí, tak počtvrté již mřížkou napřed prostrčí nožky s pylem a je po sběru. Velká lidská pylová loupež alespoň na týden skončila! Již za několik dnů však může včelař ve sběru pylu pokračovat, včelky zapomněly. Perga se odebírá z úlu buď po jednotlivých buňkách takzvaným vypichováním, nebo se celé plásty s pergou hluboce zmrazí a rozlámou na malé kousky. Potom se přes fukar odloučí pyl od vosku. Je to velmi složitá technologická operace.
Pyl je podáván při onemocnění prostaty, při vysokém krevním tlaku, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, při podávání současně s medem detoxikuje organismus, zlepšuje stav při celkovém tělesném oslabení, má omlazující účinky, zvyšuje mužskou i ženskou plodnost a mnoho dalších neduhů. Za velice přísných podmínek se dá pylem vyléčit i senná rýma!